Lednová zahrada

V lednu je nutné se dívat na zahradu opravdu zblízka. A pak je vidět poupata červené a bílé čemeřice, polorozvitá poupátka vřesovce a tulipánky vykukující z hlíny. Ptactvo je ale lepší pozorovat za oknem. Dudycha bude dělat zas něco nového, a potřebuje na to ptačí stopy. A tak máme na zahradě tácy s měkkou hlínou, uprostřed oříšky, a čekáme, kdy si na hlínu stoupnou a vyrobí žádané stopy. Tři dny trvalo, než si na hlínu zvykli. Pak během chvilky byly oříšky pryč, a v hlíně otisknuté jen drápky. Hlína byla tuhá. No, celý týden jsme jim připravovali stále nové varianty hlíny a pochoutek, a pořád nic. Nic, zas to zmoklo a jsou tam kapky, jindy je vyžene straka, ta si na hlínu stoupnout ani nemusí a všechno je její, a když už je to nadějné, šlápne do toho pes. Jo, i tohle je tvorba ...

Silvestr

Vánoce nám proběhly podle pravidel. Večeře v 5 hodin, teoreticky ve chvíli rozsvícení první hvězdy. Dárky donesl Ježíšek, my jsme se zmohli leda na měkáče nebo nádobí. A pak jsme si povídali - ničím nerušená idylka.
Uběhlo pár dní, a máme tu Silvestra. K večeři houbový guláš, na zakousnutí příšerní fialoví hlavonožci, uzené a tlačenka. A samozřejmě výzdoba. Stromeček zmizel, místo něj jsou v pokoji natahány řetězy, a na ně pověšené lampiony (reptání: a co když to chytne? No a, bude švanda). Venku svítí rozzářený jilm (jehličnan není k dispozici) a jinak klid. Před bouří, dalo by se říct. U dveří leží obrovská stěhovací taška plná střeliva. Ale klid, je večeře, povídá se, jen občas někde vyletí raketa, na kterou se musí u nás samozřejmě reagovat. Lampiony už několikrát dohořely a dostaly nové svíčky, čas utíká a stěhujeme se na zahradu. Pes je zavřený v ložnici a zuří. Knírač, kdybychom ho pustili ven, rakety nám ukradne. Takhle je klid. rány se už ozývají ze všech stran, v našem městě bylo a je pyromanů vždycky dostatek. Náš ohňostroj je velkolepý. HOŘÍ! Nezájem. Hoří, doma hoří! No jo. Počkej. Tak se tam podívej! ... Ano hoří. Jediný lampion, který vydržel svítit celý večer, roztavil silonovou šňůru řetězu, spadl na židličku, další kusy na radiátor, na kytku a do misky - samozřejmě plastové. Chvíli to hořelo, pak jen doutnalo a páchlo. A všude po tom zůstalo něco, něco černého, matlavého páchnoucího a na nůž při čištění se lepícího. Jen solidní kulatá svíčka přežila všechno bez pohromy a klidně si pod židličkou hořela dál. A byla švanda

Sněhová nadílka

Zima jak má být, sněhu všude hromady. Moje krédo sice je - kdo chce sníh, ať jede do hor, ale je to teď krásné. Pokud ovšem nemusíte ven. Autem. Všechny silnice zaváté, jede se krokem, krásná auta v příkopech a u nich namrzlí řidiči, zaparkuješ do závěje a utrhneš spojler, no radost. Takhle jsme ještě nahonem rozváželi keramiku. Teď je nám pohoda, jen ptáci jsou pořád hladoví, zas jim musím nalouskat oříšky. Ještě že máme tak veliký ořešák. A strakapůd se pořád ještě fotit nenechá. Přeju Vám všem pohodu doma u kamen a zimu za oknem.

Zprávy z krmítka

Všechno je pod sněhem, ptáci se slétají ke krmítku. Sýkory jsou nejkrotší, ještě když bylo teplo, už chodily klepat na okno, abych nezapomněla na krmítko. Dostaly ho, a hned i oříšky. To mají nejraději. Začaly kolem létat straky, to jsem měla trochu strach, že s nimi krmítko spadne, a tak jsem jim dala oříšky na zem, a je spokojenost. Ale včera přiletělo krásné překvapení. Na krmítku seděl strakapúd. Samozřejmě ho známe, celé léto se stará o starou hrušeň. Ale na krmítku byl poprvé. Sebral oříšek a pryč. Dnes přiletěli dva, každý krmítko důkladně prohlédl, a pak si vzali oříšek. Fotka ještě nešla udělat, zatím jsou ještě plaší a bojí se, když se za oknem pohneme.
A tak zatím jen fotku našeho Berýska.

Martinův kůň

Podzim voní spadaným listím, posledními květy rozkvétá růže. A Martinův kůň již potřásá provlhlou hřívou.
Ale jsme u Dudychy, a ten chystá novou vánoční kolekci pro všechny příznivce své keramiky. Zlomek z nich vidíte tady, další si můžete prohlédnout zde.

Popelčin střevíček a Prstýnek pro Tebe

Martinův kůň

Podzim voní spadaným listím, posledními květy rozkvétá růže. a Martinův kůň již potřásá provlhlou hřívou.

Ale jsme u Dudychy, a ten se chystá pro pro všechny, kteří mají rádi jeho keramiku, nové originály. Podívejte se zlomek z jeho tvorby. Všechny novinky uvidíte tady, a ještě lépe přímo u nás ve dnech 12. 13. a 14.listopadu od 9 do 17 hodin.

Ohlédnutí za létem

Naše léto vonělo lesem, jehličím a houbami, vodou a rybami, poslouchali jsme ptáky a dívali se, jak vyvádějí mladé. Krásné bylo sledovat orlosupy skřehotavé, kteří měli čtyři mladé. Přilákal nás pokřik. Na vršku smrku seděli mladí v řádce, jako vzorně secvičeni přešlapovali z nohy na nohu a skřehotali po soustu. Staří seděli o smrk vedle, ukazovali co pro ně mají, ale nehnuli se. Dlouho to trvalo, než se nejodvážnější pustil nad hlubinu. Povedlo se, dostal dobrotu. Ostatní skřehotali teď mnohem víc, a zase svorně úkrok doprava, úkrok doleva. Čas utíkal, a my šli dál do lesa. Dobře to dopadlo, při návratu už tam nebyli. Zato od toho dne nad námi skřehotalo šestičlenné hejno orlovců.


Malí pstruzi vyskakovali z potoka a chytali komáry, i raka jsme našli. Umyla jsem ho jemným kartáčkem, jen se leskl, ale bříško mýt nechtěl, lechtalo ho to. V potoce jsme ho museli zase posypat pískem, byl moc nápadný ...

Ohlédnutí za létem

Na vlnách času

V Brandýse nad Orlicí je rehabilitační léčebna. Pacienti tam mimo jinou léčbu chodí na rehabilitační plavání.
A právě do tohoto bazénu dělal Dudycha hodiny. Nebylo to jednoduché. Bazén je malý, volné stěny skoro nejsou, ze začátku to nevypadalo nadějně. A pak se to začalo rýsovat. Volné stěny nejsou, ale mezi okny místo je, hezké, je vidět již při vstupu. Hodiny budou nápadné, pacienti budou mít přehled o čase stráveném ve vodě. A když se použijí výrazné barvy - tak, a jdeme dělat zkoušky barev, první nákresy hodin, modely, a konečně skutečné hodiny. Byla to pěkná práce.

...podívejte se do ateliéru

Venku stejně zase prší, a tak se půjdeme podívat do ateliéru. Tvoří se tam zase nové věci, a tak se musí chodit opatrně - hlavně nerušit.
Dělají se poslední úpravy na hodinách pro léčebnu v Brandýse nad Orlicí. několik plastik ryb - zkoušky, jak bude vypadat ryba velká, chystaná pro výstavu v Holandsku. A další plastika, zase modrá s platinou - ale o ní nic, je právě v peci. V těchto případech Dudycha tvrdě dodržuje staré rituály, k peci se žena nesmí přiblížit, a u otevírání vypálené pece vůbec nesmí být, aby se zboží nepokazilo, jak říkali staří hrnčíři.

Po točení zůstává v hrnci voda s hlínou, jak si kruhař namáčí ruce. A to je nejlepší pochoutka ...

červnová zahrada

Miluju ranní procházky rosou, kdy se krmí ryby i ptactvo, vrabčáci se koupají a nedají se nafotit, jak jsou ostražití. A tak jen několik detailů:






Tohle je kvetoucí aloe. Ani jsem nevěděla, že může kvést.

Pivoňka

Dlouho jsem se rozmýšlela, než jsem si dřevitou pivoňku koupila. Letos vykvetla, květy opravdu 20cm v průměru. Přišla bouřka, vítr, kroupy, a pivoňka přišla o jednu větev. Mám ji ve váze.strong>

A tohle je moje uplakaná zahrada.

Májový deštík

V pondělí se strhla bouřka, krupobití, vichr. Vykouklo sluníčko, a na kompostu byla obrovská sešlost slimáků. Neváhala jsem a dala jim modré granule.
Ráno jsem se šla podívat na tu genocidu. Přes den bylo teplo a sucho, slimáci uschli. A k večeru tam nebyl ani jediný. Měla jsem starost o vrabčáky, ti se tam chodí živit. Jenže - středa ráno - v ohništi hejno vrabců, a všichni zobali dřevěné uhlí. Že by měli po slimácích průjem?

Vlaštovčí prolety

Polovina května, zima, prší. A najednou - kde se vzaly tu se vzaly - vlaštovky a jiřičky. Létají nízko, pod korunami stromů, těsně před okny. Je těžké je spočítat. Deset, patnáct? Stojíme u okna a ony létají metr před námi a ještě se stačí na nás podívat. Obdivujeme jejich lehkost a krásnou akrobacii vlaštovek. I u nás v ateliéru máme hejno ptáčků. Podívejte se na ně:

... podívejte se do ateliéru na jaře

Bydlíme z zahradě, je teplo, všechno se rozvíjí a pučí. Nestačíme to sledovat. tolik zeleně všude, a čas nám utíká a za chvíli jaro odvane. Jako tyhle hodiny, jejichž čas odplouvá.

... podívejte se do ateliéru

Na svatého Jiří vylézají hadi a štíři. Na zahradě máme rybníček, kde žijí červení karasi, několik žab, čolci, vážky, potápníci a co tak je. A taky dvě užovky. Nyní čekáme, že se každý den mohou probudit a poněkud nám zregulují stavy našich živočichů. Až je to později přestane bavit, přestěhují se o zahradu dál. Kdyby tak sousedi věděli, co jim leze po zahradě!
Keramika Jiřího Dudychu inspirovaly naše zelené krasavice k vytvoření plastiky HADÍ LÁSKA. Právě stojí na schodech do našeho ateliéru

Psí romantika

V sobotu jsme oslavovali svátek našich Jiří, I. II. a III. připíjeli na hady a štíry a udili masíčko. Večer se ještě rozhořel oheň, zaznělo banjo, volaly dálky, romantika jako vyšitá.

Naše rozpoložení se hodilo tomuhle mizerovi knírači. Je to odvážný pes, a ohně se nebojí. Nedělalo mu problémy vloupat se do udírny. A taky je spořivý, takže co nesežral na místě, to zakopal do sazenic ve skleníku.