Lednová zahrada

V lednu je nutné se dívat na zahradu opravdu zblízka. A pak je vidět poupata červené a bílé čemeřice, polorozvitá poupátka vřesovce a tulipánky vykukující z hlíny. Ptactvo je ale lepší pozorovat za oknem. Dudycha bude dělat zas něco nového, a potřebuje na to ptačí stopy. A tak máme na zahradě tácy s měkkou hlínou, uprostřed oříšky, a čekáme, kdy si na hlínu stoupnou a vyrobí žádané stopy. Tři dny trvalo, než si na hlínu zvykli. Pak během chvilky byly oříšky pryč, a v hlíně otisknuté jen drápky. Hlína byla tuhá. No, celý týden jsme jim připravovali stále nové varianty hlíny a pochoutek, a pořád nic. Nic, zas to zmoklo a jsou tam kapky, jindy je vyžene straka, ta si na hlínu stoupnout ani nemusí a všechno je její, a když už je to nadějné, šlápne do toho pes. Jo, i tohle je tvorba ...

Silvestr

Vánoce nám proběhly podle pravidel. Večeře v 5 hodin, teoreticky ve chvíli rozsvícení první hvězdy. Dárky donesl Ježíšek, my jsme se zmohli leda na měkáče nebo nádobí. A pak jsme si povídali - ničím nerušená idylka.
Uběhlo pár dní, a máme tu Silvestra. K večeři houbový guláš, na zakousnutí příšerní fialoví hlavonožci, uzené a tlačenka. A samozřejmě výzdoba. Stromeček zmizel, místo něj jsou v pokoji natahány řetězy, a na ně pověšené lampiony (reptání: a co když to chytne? No a, bude švanda). Venku svítí rozzářený jilm (jehličnan není k dispozici) a jinak klid. Před bouří, dalo by se říct. U dveří leží obrovská stěhovací taška plná střeliva. Ale klid, je večeře, povídá se, jen občas někde vyletí raketa, na kterou se musí u nás samozřejmě reagovat. Lampiony už několikrát dohořely a dostaly nové svíčky, čas utíká a stěhujeme se na zahradu. Pes je zavřený v ložnici a zuří. Knírač, kdybychom ho pustili ven, rakety nám ukradne. Takhle je klid. rány se už ozývají ze všech stran, v našem městě bylo a je pyromanů vždycky dostatek. Náš ohňostroj je velkolepý. HOŘÍ! Nezájem. Hoří, doma hoří! No jo. Počkej. Tak se tam podívej! ... Ano hoří. Jediný lampion, který vydržel svítit celý večer, roztavil silonovou šňůru řetězu, spadl na židličku, další kusy na radiátor, na kytku a do misky - samozřejmě plastové. Chvíli to hořelo, pak jen doutnalo a páchlo. A všude po tom zůstalo něco, něco černého, matlavého páchnoucího a na nůž při čištění se lepícího. Jen solidní kulatá svíčka přežila všechno bez pohromy a klidně si pod židličkou hořela dál. A byla švanda