Sněhová nadílka

Zima jak má být, sněhu všude hromady. Moje krédo sice je - kdo chce sníh, ať jede do hor, ale je to teď krásné. Pokud ovšem nemusíte ven. Autem. Všechny silnice zaváté, jede se krokem, krásná auta v příkopech a u nich namrzlí řidiči, zaparkuješ do závěje a utrhneš spojler, no radost. Takhle jsme ještě nahonem rozváželi keramiku. Teď je nám pohoda, jen ptáci jsou pořád hladoví, zas jim musím nalouskat oříšky. Ještě že máme tak veliký ořešák. A strakapůd se pořád ještě fotit nenechá. Přeju Vám všem pohodu doma u kamen a zimu za oknem.

Zprávy z krmítka

Všechno je pod sněhem, ptáci se slétají ke krmítku. Sýkory jsou nejkrotší, ještě když bylo teplo, už chodily klepat na okno, abych nezapomněla na krmítko. Dostaly ho, a hned i oříšky. To mají nejraději. Začaly kolem létat straky, to jsem měla trochu strach, že s nimi krmítko spadne, a tak jsem jim dala oříšky na zem, a je spokojenost. Ale včera přiletělo krásné překvapení. Na krmítku seděl strakapúd. Samozřejmě ho známe, celé léto se stará o starou hrušeň. Ale na krmítku byl poprvé. Sebral oříšek a pryč. Dnes přiletěli dva, každý krmítko důkladně prohlédl, a pak si vzali oříšek. Fotka ještě nešla udělat, zatím jsou ještě plaší a bojí se, když se za oknem pohneme.
A tak zatím jen fotku našeho Berýska.

Martinův kůň

Podzim voní spadaným listím, posledními květy rozkvétá růže. A Martinův kůň již potřásá provlhlou hřívou.
Ale jsme u Dudychy, a ten chystá novou vánoční kolekci pro všechny příznivce své keramiky. Zlomek z nich vidíte tady, další si můžete prohlédnout zde.

Popelčin střevíček a Prstýnek pro Tebe

Martinův kůň

Podzim voní spadaným listím, posledními květy rozkvétá růže. a Martinův kůň již potřásá provlhlou hřívou.

Ale jsme u Dudychy, a ten se chystá pro pro všechny, kteří mají rádi jeho keramiku, nové originály. Podívejte se zlomek z jeho tvorby. Všechny novinky uvidíte tady, a ještě lépe přímo u nás ve dnech 12. 13. a 14.listopadu od 9 do 17 hodin.

Ohlédnutí za létem

Naše léto vonělo lesem, jehličím a houbami, vodou a rybami, poslouchali jsme ptáky a dívali se, jak vyvádějí mladé. Krásné bylo sledovat orlosupy skřehotavé, kteří měli čtyři mladé. Přilákal nás pokřik. Na vršku smrku seděli mladí v řádce, jako vzorně secvičeni přešlapovali z nohy na nohu a skřehotali po soustu. Staří seděli o smrk vedle, ukazovali co pro ně mají, ale nehnuli se. Dlouho to trvalo, než se nejodvážnější pustil nad hlubinu. Povedlo se, dostal dobrotu. Ostatní skřehotali teď mnohem víc, a zase svorně úkrok doprava, úkrok doleva. Čas utíkal, a my šli dál do lesa. Dobře to dopadlo, při návratu už tam nebyli. Zato od toho dne nad námi skřehotalo šestičlenné hejno orlovců.


Malí pstruzi vyskakovali z potoka a chytali komáry, i raka jsme našli. Umyla jsem ho jemným kartáčkem, jen se leskl, ale bříško mýt nechtěl, lechtalo ho to. V potoce jsme ho museli zase posypat pískem, byl moc nápadný ...

Ohlédnutí za létem

Na vlnách času

V Brandýse nad Orlicí je rehabilitační léčebna. Pacienti tam mimo jinou léčbu chodí na rehabilitační plavání.
A právě do tohoto bazénu dělal Dudycha hodiny. Nebylo to jednoduché. Bazén je malý, volné stěny skoro nejsou, ze začátku to nevypadalo nadějně. A pak se to začalo rýsovat. Volné stěny nejsou, ale mezi okny místo je, hezké, je vidět již při vstupu. Hodiny budou nápadné, pacienti budou mít přehled o čase stráveném ve vodě. A když se použijí výrazné barvy - tak, a jdeme dělat zkoušky barev, první nákresy hodin, modely, a konečně skutečné hodiny. Byla to pěkná práce.

...podívejte se do ateliéru

Venku stejně zase prší, a tak se půjdeme podívat do ateliéru. Tvoří se tam zase nové věci, a tak se musí chodit opatrně - hlavně nerušit.
Dělají se poslední úpravy na hodinách pro léčebnu v Brandýse nad Orlicí. několik plastik ryb - zkoušky, jak bude vypadat ryba velká, chystaná pro výstavu v Holandsku. A další plastika, zase modrá s platinou - ale o ní nic, je právě v peci. V těchto případech Dudycha tvrdě dodržuje staré rituály, k peci se žena nesmí přiblížit, a u otevírání vypálené pece vůbec nesmí být, aby se zboží nepokazilo, jak říkali staří hrnčíři.

Po točení zůstává v hrnci voda s hlínou, jak si kruhař namáčí ruce. A to je nejlepší pochoutka ...

červnová zahrada

Miluju ranní procházky rosou, kdy se krmí ryby i ptactvo, vrabčáci se koupají a nedají se nafotit, jak jsou ostražití. A tak jen několik detailů:






Tohle je kvetoucí aloe. Ani jsem nevěděla, že může kvést.

Pivoňka

Dlouho jsem se rozmýšlela, než jsem si dřevitou pivoňku koupila. Letos vykvetla, květy opravdu 20cm v průměru. Přišla bouřka, vítr, kroupy, a pivoňka přišla o jednu větev. Mám ji ve váze.strong>

A tohle je moje uplakaná zahrada.

Májový deštík

V pondělí se strhla bouřka, krupobití, vichr. Vykouklo sluníčko, a na kompostu byla obrovská sešlost slimáků. Neváhala jsem a dala jim modré granule.
Ráno jsem se šla podívat na tu genocidu. Přes den bylo teplo a sucho, slimáci uschli. A k večeru tam nebyl ani jediný. Měla jsem starost o vrabčáky, ti se tam chodí živit. Jenže - středa ráno - v ohništi hejno vrabců, a všichni zobali dřevěné uhlí. Že by měli po slimácích průjem?

Vlaštovčí prolety

Polovina května, zima, prší. A najednou - kde se vzaly tu se vzaly - vlaštovky a jiřičky. Létají nízko, pod korunami stromů, těsně před okny. Je těžké je spočítat. Deset, patnáct? Stojíme u okna a ony létají metr před námi a ještě se stačí na nás podívat. Obdivujeme jejich lehkost a krásnou akrobacii vlaštovek. I u nás v ateliéru máme hejno ptáčků. Podívejte se na ně:

... podívejte se do ateliéru na jaře

Bydlíme z zahradě, je teplo, všechno se rozvíjí a pučí. Nestačíme to sledovat. tolik zeleně všude, a čas nám utíká a za chvíli jaro odvane. Jako tyhle hodiny, jejichž čas odplouvá.

... podívejte se do ateliéru

Na svatého Jiří vylézají hadi a štíři. Na zahradě máme rybníček, kde žijí červení karasi, několik žab, čolci, vážky, potápníci a co tak je. A taky dvě užovky. Nyní čekáme, že se každý den mohou probudit a poněkud nám zregulují stavy našich živočichů. Až je to později přestane bavit, přestěhují se o zahradu dál. Kdyby tak sousedi věděli, co jim leze po zahradě!
Keramika Jiřího Dudychu inspirovaly naše zelené krasavice k vytvoření plastiky HADÍ LÁSKA. Právě stojí na schodech do našeho ateliéru

Psí romantika

V sobotu jsme oslavovali svátek našich Jiří, I. II. a III. připíjeli na hady a štíry a udili masíčko. Večer se ještě rozhořel oheň, zaznělo banjo, volaly dálky, romantika jako vyšitá.

Naše rozpoložení se hodilo tomuhle mizerovi knírači. Je to odvážný pes, a ohně se nebojí. Nedělalo mu problémy vloupat se do udírny. A taky je spořivý, takže co nesežral na místě, to zakopal do sazenic ve skleníku.