Náš Berýsek - ta černá ovce na snímku je knírač - potřeboval ostříhat. Jeli jsme tedy na stříhání. Ta urážka! Zapomněla jsem doma piškoty, tak se rozhodl, že se nebudou stříhat a česat přední nohy. Košík jsem měla, tak jsme to za velkého bručení zvládly. A přitom si paní všimla, ře má Berous zubní kámen. A že to chce čistit zuby. No dobrá. Koupili jsme pastu a kartáček a šli na to. Čuchnul ke kartáčku, olízl pastu a nic. Tak novou pastu. Totéž. Zkusila jsem mu tedy čistit zuby bez pasty. Stiskl kartáček mezi zuby, zavřel pevně hubu a čekal, co já na to. Piškot. Nic, tak hloupý není, aby pro jediný piškot pustil kartáček. Slibovala jsem všechno možné, nakonec i výprask. Nic. Naštěstí ho to přece jen přestalo bavit a kartáček pustil. Čistila jsem mu zuby v pevně zavřené hubě, mezi tím jeho knírem. Nakonec přece jen povolil, cavyků bylo už dost a přece jen chtěl ten piškot. A tak se těšíme na další pokus.

ROBOT

Ani já jsem neodolala a koupila jsem si robotický vysavač. Vznešené jméno. Hezký, hnědý, se štětičkami, kterými zametá smetí. Zkoušeli jsme ho tak i onak a moc jsme tomu nevěřili.
Nicméně je perfektní. Uvedl se tak, že přelezl práh do ložnice, zavřel za sebou dveře, shrnul koberec, vylezl na něj a usnul. Zapomněli jsme na něj, a pak ho nemohli nalézt. Taky se psy byla ze začátku švanda, protože je brouk honil. A jezdil jim na tlapky, útočil zpředu i ze stran, takže hrdinové volili zimu na zahradě. Je opravdu jako brouk, protože se pere přesně jako brouk, když ho držíte za krovky. Je s ním legrace. A kromě toho opravdu vysává, podlahy má čisté. Přitom máme dveře z pokoje přímo na terasu, a psi si nohy nečistí. O půl druhé nastupuje do práce, je přesný, zarámusí, vysaje, a když má moc plnou nádobku, tak chlupy prostě vyplivne pod sebe a vyčítá. Jen mu chybí ruce, aby dosáhl na stůl a uvařil kafe. Pak by byl dokonalý.